Sešel se nám pestrý výběr, který o zdejších lidech leccos vypovídá. A stala se zajímavá věc – aniž by se domluvili, několik respondentů sáhlo po stejném titulu. Je to pro nás vlastně potvrzení, že jdeme správným směrem, protože autory této knihy u nás brzy přivítáme naživo.

Neplánovaná shoda (a pozvánka na jaro)

Hned tři lidé nezávisle na sobě zmínili knihu Všechno začíná v nás – rozhovor publicisty Josefa Beránka s karmelitánem a terapeutem Petrem Glogarem.

Architektka Šárka Sodomková ji doporučuje pro její záběr: „Kniha se věnuje tématům úzkosti, nejistoty, zraněného či nepravého já, samoty, ale také rozhodování a doprovázení.“

Tiskař a člen ČKA Jiří Kylar ji vnímá jako průvodce osobním rozvojem: „Pomůže vám objevit důvody k naději, i když se cítíte zranitelní.“ Na seznam ji zařadil i Petr Blecha, nemocniční kaplan v Motole.

Náš tip: Pokud vás tato kniha zaujala, rovnou si poznamenejte datum úterý 10. března 2026. Josefa Beránka i Petra Glogara totiž od 18:30 přivítáme v Řevnicích na besedě.

O stavu světa a církve

Předseda ČKA Řevnice Stanislav Kostiha vyhlíží knihu Jana Loffelda Když Bůh nikomu nechybí. „Pořád mám pocit, že musíme být velmi špatní křesťané, když o Bohu dáváme tak špatné svědectví, že nechybí nikomu kolem nás a koneckonců ani nám,“ glosuje svou volbu.

Černošický evangelický farář Petr Grulich zvolil titul Jak rozvracet církev? Rady zkušeného ďábla pro 21. století od Davida Nováka. Novinář Tomáš Němeček pak doporučuje lék na klimatický žal – knihu Není to konec světa od Hannah Ritchieové. A pro zasmání přidává Národní sbírku zlozvyků od Kateřiny Šedé.

Rozhovory a lidské osudy

Na životní příběhy sází Bashka Horáková. Těší se na knižní rozhovor Markéty Pilátové s husitskou farářkou Sandrou Silnou. Novinářka Radka Wallerová zase doporučuje knihu Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně, kde Renata Kalenská zpovídá Marka Orko Váchu.

Varhanice Ivana Kylarová vybrala silný příběh konverze Kuřák Bible od Wilhelma Buntze o vězni, který se doslova „prokouřil“ stránkami Bible až k odpuštění. Olga Věra Cieslarová ze Sametového posvícení by si přála hlavně čas na čtení. Začala by titulem Znamení neznámého, rozhovory o spiritualitě od Jana Němce a Petra Viziny.

Cesty za krásou

Divadelní kritička Marie Reslová letos putovala po stopách svatého Františka. Pod stromečkem by proto ráda našla Svatého Františka z Assisi od Jacquese Le Goffa nebo Bratra Františka od Juliena Greena.

Karmelitán Pavel Pola se chce přenést do Japonska před sto lety s knihou Sláma i hedvábí od Džuniči Sagy. „Není to explicitně duchovní, ale ty explicitně duchovní mi někdy nepřijdou duchovní doopravdy,“ dodává. Spisovatelka Alena Ježková volí Řím antituristický od Martina C. Putny – ideálně s letenkou, aby si to mohla na místě ověřit.

Něco pro hloubavé

Jan Turek z Vinného kamrlíku v Dobřichovicích právě čte Nové vymezení středověké filosofie od Johna Deelyho. Eva Vaculíková z řevnické Charity sází na jistotu a volí jakoukoli knihu od Tomáše Halíka, kterého mimochodem doporučuje ve svém širším výběru i Petr Blecha, nemocniční kaplan z FN Motol.

Za ČKA Řevnice připojuje svůj tip Ondřej Klimeš: „Pod stromečkem bych rád našel Evangelium podle Bohumila Hrabala od Pavla Hoška. Jeho předchozí kniha o Tolkienovi mě nadchla. A mám i praktickou motivaci – Pavel Hošek bude hned začátkem roku hostem naší besedy v Řevnicích, tak bych rád přišel připravený.“

Pozvánka: S Pavlem Hoškem se uvidíme už v úterý 20. ledna 2026 v 18:30 v Řevnicích. Těšíme se na vás!

Rozhodli jsme se letos otevřít dveře kostela sv. Mořice dvěma způsoby. Jednou pro intelektuální poznání kořenů našich tradic a podruhé pro ryzí duchovní zážitek.

Vánoce nejsou jen datum v kalendáři

Často slavíme zvyky automaticky. Rozkrojíme jablko, zapálíme svíčku, postavíme stromeček. Ale víme, odkud tyto rituály pocházejí a jak se v průběhu staletí měnily? Právě o tom přijede do Řevnic hovořit Alena Scheinostová.

Alena není jen „hostem přednášky“. Je to žena, která umí o víře a tradici psát civilním, srozumitelným jazykem. Jako redaktorka Katolického týdeníku a Tématu 21, ale i jako autorka knih, se dlouhodobě věnuje tomu, jak se „velké dějiny“ propisují do našich obyčejných životů. Její pohled na Vánoce není sentimentální klišé. Vychází z hluboké znalosti historie – podílela se například na knize mapující slavení Vánoc v minulosti. Její vyprávění je tak cestou k pochopení, že Vánoce nejsou neměnný monolit, ale živý organismus, který formovaly generace před námi.

Nabízíme vám tuto besedu jako „kulturní zastavení“. Až budete v sobotu na trzích, zkuste na chvíli vyměnit hlučnou ulici za lavici v kostele. Dozvíte se souvislosti, díky kterým možná uvidíte letošní štědrovečerní stůl trochu jinýma očima.

Roráty: Český fenomén očekávání

Druhým momentem, ke kterému vás zveme, je návrat ke kořenům české spirituality. Roráty. Slovo, které zní tajemně, a pro mnohé takové i zůstává. Jde o specifickou formu ranních mariánských mší, která nemá ve světě příliš obdoby – v takové míře a podobě se dochovaly prakticky jen v českých zemích, kde jejich tradice sahá až do doby Karla IV.

Proč na ně vstávat v době, kdy je venku tma a zima? Protože právě kontrast tmy a světla je tím nejsilnějším symbolem adventu. Vstoupit do nerozsvíceného kostela, kde září jen plamínky v rukou lidí, a zaposlouchat se do starobylého zpěvu Rorate coeli desuper (Rosu dejte, nebesa, shůry), je zážitek, který se dotýká něčeho hluboko v nás. Je to fyzický prožitek naděje, že tma nemá poslední slovo.

Loni nás překvapilo, jak silnou komunitu dokázala tato brzká hodina vytvořit. A protože křesťanství není jen o modlitbě, ale i o společenství u stolu, navážeme na liturgii snídaní. Horká káva a čaj před kostelem v osm ráno chutnají úplně jinak, když je pijete s lidmi, se kterými jste právě sdíleli ticho a zpěv.